Jmenuji se Kate?ina. Kate?ina Procházková. Celý život kv?li tomu jménu trpím. Vždycky jsem pro všechny byla jenom Ká?a. Ka?ena. Je mi ?ty?icet pry? a mám dv? velké d?ti. Pracuji jako ú?ednice v bance. M?j manžel zastává vysoké postavení v jedné velké firm?. Dom? chodí pozd? a velmi unavený. Veškerá starost o rodinu spo?ívá na mých bedrech. Nikdy jsem nem?la milence ani d?v?rnou p?ítelkyni, s kterou bych si sv??ovala intimnosti. Není na mn? v?bec nic zvláštního. Snad jen to, že do dnešního dne jsem o sob? mnoho v?cí nev?d?la. Ale na tom vlastn? také není nic neobvyklého...

„Tak co, Ká?o, líbilo se ti v galerii?“ Tlumený mužský hlas z p?edního sedadla taxíku zní škodolib?. „Neumíš odpov?d?t?!“ Na jedné zv?tšenin? byla blondýnka s mikádem. Poznala jsem ji, p?estože m?la šátek p?es o?i. Bez šat?. P?ivázaná na jakési žeb?in?. Ruce nad hlavou, nohy roztažené, kotníky a záp?stí omotané ?emínky. Napjatá jako na st?edov?kém mu?ícím nástroji. Malá vzp?ímená prsa, ústa pootev?ená, v obli?eji výraz slasti. Z rozkroku jí tr?el podivný p?edm?t. Vypadalo to, jako by jí n?kdo do l?na vsunul rukoje? bi?íku... Na arogantní oslovení nemusím odpovídat. „A -... Ne!!“ mektám pohoršen?. Pro??! Pro? reaguji, když... Krátce se zasm?je...

...stojím uprost?ed našeho obýváku! Nábytek je p?eskupen. Konferen?ní stolek pod oknem, vedle jsou k?esla a pohovka jako hledišt?. V nádob? s ledem se chladí šampa?ské. Madame Black si hoví nohu p?es nohu, skleni?ku na dlouhé stopce v prstech s dokonalou manikúrou. Na stolku stojí další dv? nap?l vypité skleni?ky. Vyt?eštím o?i. Zapotácím se. Zmocní se m? panika. „Proboha...!!!“ „Klid,“ usm?je se Vanesa Black nonšalantn?. „Všechno je v po?ádku.“ „Ne, není!“ Zuby mi jektají. „Jak jste se sem dostali a kde... kde je manžel...?“ „Drž pozici!“ ozve se blízko mého ucha. Cuknu sebou. Jsem celá spletená...

Inštalácia sníma?ov monitorovacieho systému, ktorá bola sú?as?ou dodávky po?íta?ového systému pre Cassandra Group, prebiehala už asi dva týždne. Kompletný systém mal umožni? presné sledovanie trasy materiálu od vstupu do závodu až po expedované výrobky. Všetko samozrejme v reálnom ?ase. Vo výpo?tovom stredisku centrály firmy v Prahe som sedel už tretí de?. Závody mali dokopy asi 12 prevádzok, ktoré boli umiestnené na rôznych miestach republiky. Preto sme zvolili prenos dát po Internete. Celý systém bol navrhnutý ve?mi robustne, predsa to z nejakého mne neznámeho dôvodu nefungovalo. Asi každý desiaty paket sa strácal niekde v „?iernej diere Siete“...

Za?ala jsem onanovat, když mi bylo asi 12. Objevila jsem ten p?íjemný pocit, který zp?sobuje proud vody ze sprchy zam??ený na ono citlivé místo "dole mezi nohama". Za?ala jsem trávit v koupeln? každý ve?er ?ím dál tím delší dobu, až si toho moji rodi?e všimli a smáli se mé p?ehnané pé?i o hygienu. Voda pronikající dovnit? mezi moje pysky však vyvolávala takové p?íjemné mrazení a chv?ní po celém t?le, že jsem ?asto ztrácela pojem o ?ase. Za?ala jsem více studovat svoje t?lo. ?asto jsem se prohlížela v malém zrcadle, abych zjistila, co vlastn? vyvolává tak p?íjemné pocity...

(v?nováno mojí Andrejce) Jako mnoho jiných lidí v takto parném dni vraceli se Andrejka s Petrem z koupališt?, za m?stem. Vyšli brankou na cestu a vydali se podél plotu sm?rem k silnici. „Co kdybychom šli dnes lesem?“ navrhl Petr. Bylo ješt? dost dusno a ob?ma se necht?lo vrátit se do rozpálených ulic m?sta. „Pro? ne...,“ chytla ho Andrejka za ruku a p?itulila se k n?mu. Bylo jí s ním tak krásn?. Odbo?ili z p?šinky sm?rem vzh?ru. Petr vysko?il na zídku a pomohl jí jako vždy. Milovala to, když jí v?noval pé?i...

Stojím za p?epážkou našeho stánku uprost?ed pavilónu Z. Pod jeho kupolí to hu?í jako v úle. Úsm?v, který vysílám na kolem sebe, je už dávno jen mechanický. Ustrnul mi na rtech jako k?e? a bude problém se ho zbavit, až budu mít p?íležitost se zase tvá?it normáln?. P?ešlapuji z nohy na nohu. Nejrad?j bych vyzula lodi?ky a n?kde se posadila, ale nejde to. Momentáln? mám volno, tak musím stát v recepci. Hektický zmatek uplynulých dn? se na mn? podepsal...

„Víš n?co o hypnóze?“ „E..?“ P?ekvapen? jsem vzhlédla. Práv? jsem zkoumala jakýsi jezdecky bi?ík, který jsem našla na poli?ce za knihami. Cynthia se culila. „Ptala jsem se t?, jestli víš n?co o hypnóze,“ zopakovala. Odvrátila jsem se od police a pot?ásla hlavou. „Nic moc. Asi nic víc, než m?žeš vid?t v televizi.“ „To je všechno nesmysl,“ ?ekla Maria a zvedla se z gau?e. „Takové to v?bec není.“ Zdálo se, že je z n?jakého d?vodu rozzlobená. Zírala jsem na ni. Ráda bych v?d?la, o? vlastn? jde. Cht?la jsem se zapojit do konverzace, která nás dovedla k diskusi o hypnóze...

Pamatuji se, jak jsem stála p?ed zrcadlem a otá?ela se ze strany na stranu. Usmívala jsem se na sebe, protože jsem v?d?la, že vypadám p?esn? tak, jak to má Mark rád, když jdeme tancovat. M?li jsme výro?í svatby a o výro?í svatby jsme vždycky chodili tancovat. Dv? hodiny tance s Markem vydaly za dv? hodiny intenzivní p?edehry. Na sklonku ve?era jsem byla vždycky tak rozhicovaná, že jsme museli „uvolnit nap?tí“ jednou rychlovkou na zadním sedadle auta nebo na jiném míst?, které se nám poda?ilo najít p?ed tím, než jsme se vydali dom?...

„Cynth... probu? se. Tohle si nesmíš nechat ujít!“ Obrátila jsem se na gau?i a vrávorav? se posadila. Hrdlo jsem m?la vyprahlé a bylo mi na zvracení. Uv?domila jsem si, pro? se tak cítím: kocovina. V?era ve?er jsem p?išla na párty ke své p?ítelkyni Lise a neznámo jak jsem skon?ila na gau?i, kde jsem se te? probudila, oble?ená pouze to Lisina velkého tri?ka. „Cynthie!“ Byla to Lisa. Zdála se n??ím vyvedena z míry. Nikdy m? neoslovovala plným jménem, když nebyla roz?ilená nebo rozrušená. Dlouhé, ?erné vlasy jí vlály kolem hlavy, jak b?žela ke gau?i a naléhav? m? tahala za ruku...

Nikdy m? nenapadlo považovat n?jakou jinou ženu za atraktivní nebo rozkošnou nebo sexy, ale na Joanin? nové sekretá?ce bylo n?co, co m? opravdu p?itahovalo. V?d?la jsem, že se jmenuje Lisa, ale to bylo tém?? všechno. Zdála se docela mladá, sotva po maturit?. M?la blon?até vlasy, dlouhé a vlnité, velké modré o?i, drzou dív?í tvá?i?ku a útlé t?lo. Joanina kancelá? ležela p?es chodbu práv? naproti mojí a tak jsem m?la spoustu p?íležitostí pozorovat Lisu, jak chodí sem a tam...

Vracel jsem se po náro?ném dni unavený z práce. Jentak jsem sed?l v autobuse a myšlenkami byl n?kde úpln? jinde. Náhle jsem na sob? ucítil pohled. Zvednul jsem o?i a pohlédl do o?í žen? sedící naproti m?, o n?kolik sedadel dál. Neuhnula a up?en? se na m? dívala dál. V jejím pohledubylo n?co velmi tvrdého a dominantního. Dlouho jsem nevydržel a sklopil o?i, v?dom si, že to musí vypadat velmi ponížen?, ale nemohl jsem si pomoci. Ješt? víc m? zasko?ilo, když jsem cítil, jak ?ervenám a nejen to, zaznamenal jsem také pohyb v kalhotech, jak se mi za?al zvedat...

A? jsem se s ob?ma dívkami znal teprve krátce, za?ali jsme náš vztah upev?ovat velice záhy. Sotva jsem se vzpamatoval z p?edchozí návšt?vy u t?chto krásek, volali mi, abych se zastavil, že by rády pokra?ování. Pobízet mne vskutku nemuseli, nebo? ob? byly tak vybaveny, že jen málokterému muži by se zdály jenom hezké. Helena byla brunetka s vlasy až do pasu, 155cm vysoká, štíhlého pasu a velikých ?ader. Jana zas blondýna tém?? 180cm, v pase zhruba 65cm, prsa nejmén? ?ty?ky a dlouhé vypracované nohy. Ob?ma mohlo být tak kolem 25 let...

Letos jsme si s Marcelou vyrazily na spole?nou dovolenou k mo?i. Už od d?tství jsme velké kamarádky a vydrželo nám to až dodnes, kdy už jsou z nás p?tadvacetileté mladé dámy. Jsme si blízké v mnoha ohledech. Mimo jiné i v názoru, že jako moderní emancipované ženy máme plné právo pobavit se, kde chceme, s kým chceme a jak chceme. A práv? proto jsme si letos koupily spole?ný zájezd a odlet?ly k mo?i s celkem jednoduchou p?edstavou o dovolené: ur?it? tam bude spousta chlap?, n?jací se na nás rychle nalepí a my si je po?ádn? užijeme...

„Jdeme dom?, Adriano!“ Ohlédla jsem se. Jemná ženská ruka mi pevn? svírala paži a zarazila m? uprost?ed veselého dovád?ní na parketu. Prsatá blondýnka, se kterou jsem se ješt? p?ed chvilkou p?i ploužá?cích objímala a líbala, zmaten? poodstoupila a bez jediného slova o?ekávala, co se stane dál. Za mnou stála má p?ítelkyn? Leona. Její krásná tvá?, lemovaná dlouhými, hustými a jako uhel ?ernými vlasy, se ani trochu neusmívala a její o?i si m? p?ísn? m??ily...

Prázdnou no?ní ulicí zn?l osam?lý klapot ženských st?eví?k?. Vojínka Lucie, p?vabná ?ernovlasá dívka, se sp?šn? vracela do kasáren z vycházky, kterou si dnes pon?kud protáhla. Jak by také ne, po rande s tak skv?lým klukem. Stále ješt? cítila jeho pevné mužné objetí a vzpomínala, jak ji svíral, jak líbal, a potom i… Inu, není divu, že Lucie zapomn?la na ?as a na své povinnosti, takže si teprve te? uv?domovala, že p?etáhla vycházku o t?i hodiny. Ale snad se to poda?í ututlat...

Skon?il zápas, a tenistka Natálie, mladi?ká hrá?ka hezou?ká jako panenka, odložila unaven? raketu a sklopila o?i, aby se vyhnula tvrdému pohledu své trenérky, která se na ni rozzloben? dívala. V?d?la, že dnes jí rozhodn? radost neud?lala. Vždy? neuhrála proti své soupe?ce ani jedinou hru! Skon?ila s ostudnou porážkou, kdy na svém kont? m?la nulu, a vypadalo to, jako by tu proti sv?tové jedni?ce postavili úplnou za?áte?nici, která se teprve u?í držet správn? raketu. A Natálie dob?e v?d?la, že její trenérka, která už vychovala n?kolik šampiónek, te? ur?it? zu?í a její prohru považuje za svou vlastní ostudu...

„Pro? se neposadíte, sle?no?“ Postarší pr?vod?í proštípla m?j lístek a udiven? se na m? dívala. „Vždy? je vagón skoro prázdný, tak si sedn?te,“ vybízela m?. Zavrt?la jsem hlavou, že rad?ji vždy stojím. Ne?ekla už nic a odešla. Pro? se neposadím? Protože se nem?žu posadit. Ale od za?átku. Jmenuji se Miluška, jsem šestnáctiletá dívka z Prahy, a práv? odjíždím z prázdninové návšt?vy u své tety, která žije na Vyso?in?. Ve m?st? má hezkou vilku, a krom? toho krásnou chalupu v blízké vesnici. Trávím u ní vždycky velký kus prázdnin a ?asto ji navšt?vuji i o víkendech. Moje teta je velmi krásná a velmi p?ísná žena...

Za?alo to tím, že mi dala kopa?ky. Už jsem je nedostal moc dlouho a asi jsem to pot?eboval. Moje vyznání odmítla s tím, že jsem její t?ídní u?itel a že u m? bude chtít maturovat a že by byl pr?ser, kdyby to prasklo, a že bych nedokázal být objektivní. Návrh, že tohle všechno vy?eším výpov?dí, zamítla – „Dob?e víš, že každýho, kdo by p?išel místo tebe, by ukamenovali.“ Oktáva A m? miluje. Jenže já miluju Robertu. Všechno p?ed ní p?estalo existovat, jsem si jistý, že ona je ta láska, na kterou jsem ?ekal do jednat?iceti...

Abstrakt: Pro n?koho užite?ná pom?cka, pro n?koho p?íjemná hra?ka. Když se ale dostanou do rukou nezodpov?dné sle?n? Hallové, m?že jít do tuhého. /B:/ Bratr?v váno?ní koncert - to? událost, kterou si rodi?e nikdy nenechají ujít. Na rozdíl ode mne, aspo? v minulých letech. Ale od té doby, co jsme s panem t?ídním tak zadob?e, moje averze ke klasice pon?kud polevila – a já se letos (vlastn? už loni, že?) vypravila podívat se na Harryho. Byl naprosto skv?lý. Naši se strašn? divili, že „ten chlapec“ je m?j t?ídní...

Abstrakt: Bobby p?i pokusu o selfbondáž kovovými pouty p?išla o klí?ek od nich. Harrymu se sice poda?ilo propašovat do bytu Hallových rezervní, ale Roberta ho p?i odemykání zlomila. /B:/ „To je tedy sranda.“ Já jsem Harryho sarkastické veselí nesdílela. Do o?í se mi hrnuly slzy. P?lka klí?ku, té malé potvory, mi z?stala v ruce, druhá polovina v?zela v záme?ku a já po?ád spoutaná. Nejspíš už navždycky. „Nechceš mi poradit, co mám te? d?lat? Já už další nemám.“ „Harry, já jsem tak blbá...“ „Ale ne. Neboj se, já n?co vymyslím. Ešt? po?ád se dá ud?lat dost v?cí...

Škola je zase tady – a na rozdíl od jiných za?ala bohužel už 1. zá?í, protože jaksi nemáme poblíž budovy n?jakou vhodnou ?eku, která by se cht?la rozvodnit. A když zprovoznili i m?stskou dopravu, padla poslední p?íležitost k výmluvám na pozdní p?íchody. Harry stejn? prohlásil, že by m? byl ochoten vozit autem, jen abych tam byla v?as. Jenže s 1. zá?ím se z Harryho stal zase pan profesor Vostrý a naše sch?zky se m?ly nadále odbývat výhradn? p?i hodinách matematiky a fyziky. Aspo? já jsem to tak cht?la...

Otravuju t? celý pátek, že bych si cht?la po dlouhé dob? n?kam s tebou vyrazit zatan?it. Jsi p?kn? nevrlý a je na tob? vid?t, že se ti v?bec nechce. Svádíš to na svou náro?nou práci p?es týden, ale se mnou to prost? dneska šije a protancovala bych se ráda až do rána. Nakonec už asi nem?žeš poslouchat to mé p?emlouvání a s kyselým obli?ejem p?ikývneš. Mám radost jako malá. Jako typická ženská hned p?emýšlím, že prov?trám to nové oble?ení. Ach jo, a to všechno pro tebe. Jsem v okamžiku oble?ená i namalovaná. A ty po?ád sedíš v k?esle a ?teš si zprávy...

Bouchly dve?e a já se probírám z polospánku.Asi jsem na chvíli usnula, ležím tu jen tak nahá. Pomalu otevírám unavené o?i. Musel jsi se práv? vrátit dom?. Tvé kroky jsou už blízko. Jedním cuknutím a pak tahem za mé vlasy m? p?inutíš si kleknout. Kle?ím tu p?ed tebou a nesta?ím se divit, cože to do tebe zase vjelo. Chci se podívat do tvých o?í, ale ty už je zakrýváš n?jakým šátkem. Tak a te? už nic nevidím, jen cítím chlad podlahy. Te? se m?žu orientovat jen podle sluchu. Poodešel jsi, ale hned jsi zpátky u m?. Svážeš mi ruce...

Prudce jsi zav?el dve?e, až to bouchlo a já se vylekan? oto?ila na tebe. A tohle m?l být jen za?átek. Sotva se naše o?i st?etly, bylo mi jasné, že tohle mi teda rozhodn? neprojde. “ Ty d?vko jedna! Ty špinavá couro! To snad není pravda, jakou já mám d?vku.” Nechápav? se ti dívám do o?í. Jsou te? tak chladné a výhružné. Chytneš m? za vlasy spoutané v culíku. Trhneš za n?j a moje brada vyletí ješt? víc nahoru. P?inutíš m? tím podívat se ti p?ímo do o?í. Syknu bolestí. Za to si m? p?itáhneš ješt? víc k svému obli?eji...